Primátorky
Ondřej Synek o proměně ve funkcionáře: Hejty teď padají na mou hlavu. Sžívám se s tím
4. 6. 2022

Ve skifu neseděl už rok a vyplout na vodu ho vůbec neláká. Přesto má nejúspěšnější český závodník Ondřej Synek veslování plnou hlavu. Pětinásobný mistr světa a trojnásobný olympijský medailista se loni ze zdravotních důvodů nepředstavil na hrách v Tokiu. Dvoumetrový obr ukončil kariéru, ale od svého sportu neodešel. Rodák z Brandýsa nad Labem pracuje v Dukle ve funkci hlavního trenéra a zároveň je sportovním ředitelem Českého veslařského svazu.

V čem se nejvíc liší život závodníka a funkcionáře?
Hlavně v tom, že jsem se z nejvíc oblíbeného stal nejméně oblíbeným. Do mé pravomoci patří i rozhodování o sportovních osudech, a to je vždycky těžké. Vrcholový sport se hodnotí podle výsledků, a když je někdo nemá, špatně se mu poslouchá pravda.

Jak probíhal skok do reality?
Já jsem většinou výkonnost měl, takže jsem se s takovými okamžiky nesetkával. Teď to vidím z druhé strany a k mé práci patří tohle říkat. V tom je sport krutej a neúprosnej.

Jste na tom teď lépe časově, nebo si – jak se říká – berete práci domů?
Myslel jsem, že si polepším, ale volna mám míň. Funkce, do nichž jsem naskočil, jsou hodně o administrativě a plánování a tomu je potřeba věnovat čas. Většinou sedím celý den v loděnici u počítače a někdy v tom pokračuju i večer doma.

Když se vám nějaké volno naskytne, jak ho vůbec využijete?
Věnuju se hlavně dětem a přítelkyni. Na rekreační sport bych si rád udělal čas, ale jak jsem dvacet let vrcholově závodil, sebralo mi to veškerou chuť. Tělo asi řeklo dost a chce odpočívat. Nicméně věřím, že se to obrátí a do něčeho se brzy zapojím, protože se ze mě pomalu stává tlouštík, a na to nejsem zvyklý. (usmívá se)

Je příjemnější život sportovce nebo úředníka?
Závodník to má jednodušší. Stará se jen o to, aby splnil tréninkový plán. A tak to má být. Moje současná práce je těžší v tom, že všechny ‚hejty‘ padají na mou hlavu. Nějak se s tím sžívám.

Jako funkcionář sedíte na dvou židlích. Jak jdou dohromady pozice v Dukle a na svazu?
Docela dobře. Co se týká mužů, tak Dukla se prakticky rovná reprezentace. Děvčata jsou zase soustředěná v Olympu. To je pro mě velká výhoda. Nemusím se dohadovat s každým zvlášť. Jsme malý sport, takže se to dá zvládnout.

Co v práci konkrétně řešíte?
Zajišťuju soustředění, lékařský support, fyzioterapie, nákup materiálu… Jde o to, aby veslování bez zádrhelů fungovalo a trenéři se mohli starat jen o závodníky. Druhá věc je plánování. Kdo vyrazí na jaký závod, jak se tam pojede, kde se bude bydlet. Prostě logistika.

Vaší zásluhou proběhlo před sezonou ve Vareze společné reprezentační soustředění. To tady dlouho nebylo…
Chtěl jsem, abychom byli zase všichni pohromadě. Udělali se společné tréninky a myslím si, že se to docela povedlo.

Za dlouhé roky jste poznal, jak se dělá veslování ve světě. Snažíte se zkušenosti prosadit do našich podmínek?
Rád bych některé postřehy vyzkoušel, ale tady bohužel o rady nikdo moc nestojí. Každý trenér si myslí, že to dělá nejlíp. Je to věc názoru, ale ono to je hlavně o disciplíně. Celý svět se pere s tím, že mládež je jiná než před třiceti lety. Ne že by mladí nechtěli veslovat, ale nejsou ochotní tomu moc obětovat. Mají představu, že by to nemělo tak bolet.

Býval jste medailovou jistotou. Loňský odchod ze scény byl trochu překvapivý. Pátral jste po tom, proč vám odešla dlouholetá výkonnost?
Nešlo o náhlý propad. Konkurence se vyrovnala. V roce 2019 jsem byl na mistrovství světa ve finále sice až šestý, ale jen tři vteřiny za vítězem. Těšil jsem se, že skončím po olympiádě, ale pak přišel covid. Nejezdilo se a Tokio se o rok posunulo. Poslední rok jsem to už nedával hlavou, přišel syndrom vyhoření.

Naposledy jste závodil zhruba před rokem. Usedl jste od té doby do skifu?
Ne, nedělám vůbec nic. Ani mě nenapadne, abych se třeba jen projel. Za ty roky toho mám plné zuby. Nemám na to náladu a nevím, jestli se to někdy změní a ještě si do skifu sednu. Možná to za nějaký čas přijde, ale zatím mě to vůbec neláká.

V září jsou Račice pořadatelem mistrovství světa, kde měla podle určitých úvah proběhnout vaše rozlučka s veslováním. Máte představu, co vás tam čeká?
Budu tam působit stejně, jako by se šampionát konal kdekoliv jinde ve světě, tedy jako sportovní ředitel svazu. Budu pohromadě s reprezentačním týmem řešit problémy. Možná se v Račicích chystá nějaké rozloučení nebo překvapení, ale nemám informace. (usmívá se) Chci se hlavně soustředit na závody.

V jakém stavu jste převzal české veslování?
Realita není úplně příznivá. Pro většinu posádek bude v Račicích úspěchem dostat se do B-finále, tedy zabojovat o sedmé až dvanácté místo. Kvalitní máme v podstatě jen lehký dvojskif, což Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek dokázali čtvrtým místem na hrách v Tokiu. Nemělo by jim uniknout velké finále, za příznivých okolností by mohli urvat medaili.

Naděje, že by se v dohledné době objevil nový Ondra Synek nebo Mirka Knapková asi není moc velká…
Na to si musíme počkat… Talenty máme, problém je ale v tom, že většina nadějných kluků a holek skončí dřív, než se z nich může něco vyklubat. Osmnáctiletý veslař se nestane mistrem světa mezi dospělými. V našem sportu trvá růst závodníka docela dlouho. A porovnávat se s veslařskými velmocemi, jako jsou Británie, Austrálie nebo Nový Zéland, kde mají velkou podporu z univerzit, nejde.

Mohly by se stát veslaři vaše děti?
Zatím na to ještě nemají věk. Alici je jedenáct a Matyášovi devět let, ale řekl bych, že to u nich na veslování nevypadá. Viděli to u táty a poznali, že to není vůbec nic snadného. (usmívá se) Výběr sportu nechám na nich a budu je podporovat v tom, co je bude bavit.

Můžete prozradit svou vizi, jak by mělo české veslování pod vaší taktovkou za nějaký čas vypadat?
Líbilo by se mi, kdybychom měli početnější veslařskou základnu a trenéři mohli vybírat z větší základny talentů. U dětí je důležité soustředit se na výběr vhodných somatotypů a pak s nimi správně pracovat. Když se to povede, mohli by Češi za nějaký čas na vrcholných soutěžích víc promlouvat do finálových bojů.

 

Pokud si chcete přečíst kompletní rozhovor s Ondřejem Synkem s dalšími zákulisními informacemi, dorazte tento víkend 4. a 5. června na náplavku Rašínova nábřeží na 109. ČEZ Primátorky, kde jej najdete v oficiálním bulletinu závodu.