Primátorky
Oldřiška Pěkná a Zdeňka Norková - již padesát let na scéně a stále na špici
19. 5. 2022
Hvězdy časopisu Vodní svět, Lidová demokracie a Stadion. Dvojice, která se stále drží na vrcholu. Jejich hlavní disciplínou byla dvojka bez kormidelníka, na které byly v Čechách 6 let na vrcholu, nikým neporaženy. Oldřiška Pěkná a Zdeňka Norková nazývané „Tichošky“ o svých začátcích, úspěších i veslařské současnosti.
Proč si myslíte, že jste se staly oblíbenými, „Tichošky“?
O: Zaprvé jsme byly sestry (Tiché), proto přezdívka „Tichošky“ už to se jim líbilo a oproti ostatním veslařkám jsme byly malé a drobné, já měla 57 kilo.
Z: Potom se Olina vdala a byly jsme Pěkná a Tichá, to se lidem také líbilo.
O: Veřejnost nás znala díky reportérům z časopisů Vodní svět, Lidová demokracie a Stadion. Velice rádi nás fotili, nejen při tréninku.
Z: Dokonce za mnou přišel Maďarský fotograf s nabídkou focení aktů.
Jezdily jste spolu odjakživa? Jak se stalo, že jste spolu usedly do lodi?
O: Nee, trápila jsem se na skifu a stejně tak na dvojskifu, nedalo se to vydržet, říkala jsem, že někoho potřebuju. Hledala jsem parťačku.
Z: Trenér (Olda Václavík) řekl: „Zdeno, budeš jezdit s Olinou!” Já neměla vůbec reprezentační ambice.
O: Hlavně jsi neuměla jezdit na párovém.
Z: Jezdila jsem vždy na nepárovém a žila spíše společensky než sportovně. Byly jsme parta holek z noncoxa (nepárová čtyřka bez kormidelníka), se kterou jsme chodily na flámy. S Olinou jsme začaly na dvojskifu, kde jsem se to učila. Pak se začalo ve světě a také u nás nově závodit na dvojce bez. My do ní usedly a po 3 trénincích na závodech v Ústí všem ujely, lodě za námi křižovaly dráhu a jezdily sem a tam.
O: Dále jsme startovaly na přeboru Vltavy, který byl nominačním kritériem pro start na mistrovství republiky. Tam jsme závodily proti reprezentaci z Olomouce. My úplně zbytečně vyklepané ujely reprezentantkám asi o 15 vteřin. Tím jsme vedení přesvědčily a nechali nás závodit na dvojce. Také to bylo asi tím, že jsme se k ostatním somatotypem moc nehodily.
Máte za sebou dlouhou šňůru vítězství na dvojce bez.
O: Ano. První velké vítězství bylo to výše zmíněné, rozdíl byl opravdu veliký, závodilo se totiž ještě pouze na kilometrové trati.
Z: Potom nás poslali na Mistrovství světa do Luzernu (1974), kam byla poprvé zařazena i dvojka bez žen.
O: Tam jsme to obrečely, skončily jsme čtvrté vteřinu od medaile. Všechny lodě dojely ve třech vteřinách.
Z: Tohle byl zázrak, že nás tam vůbec poslali. Všem jsme tu ujížděly. Svaz nás nevzal do 8+, že prý jsme malé a hubené a vlastně to bylo štěstí, protože osma naprosto vybouchla. Ani nebyly schopné odstartovat ve finále B tak závod zrušili.
Na který závod vzpomínáte nejraději?
O: Po sportovní stránce MS v Luzernu, to byl opravdu skvělý závod.
Z: Asi taky. Jinak na olympijské hry v Montrealu, kam nám neposlali trenéra. Lodě přišly kvůli stávce o týden později. My měly volný celý týden na procházky po městě.
O: Byl to životní zážitek, všichni bydleli v olympijské vesnici. Vystupovali zde známé světové skupiny, potkaly jsme anglickou královnu v jídelně.
Z: Závod se nám nepovedl, ale zážitky jsme si přivezly nezapomenutelné. Všichni sportovci byli neuvěřitelně společenští, bydlely jsme v bytě s gymnastkou, šermířkou a kanoistkami.
O: Opravdu to byl životní zážitek. Chodili jsme si navzájem fandit, oslavovat.
Z: Ale hrozně nás hlídali, po balkonech hlídky s puškami a absolutní oddělení ženské a mužské části. Potkat jsme se s pány mohly až venku na veřejném prostranství.
Vycházely jste spolu vždy dobře?
O: Hádaly jsme se spolu jako všechny sestry. Jinak spolu vycházíme pořád výborně. Měly jsme i výborné podmínky. Vysoké školy jsme měly blízko a bydlely jsme blízko loděnice VK Slavia.
Z: Ale naše kariéra nebyla nijak dlouhá. 6 let jsme byly na dvojce, po Olympiádě jsme ještě rok závodily. Na závodech v Grünau, kde jsme všem zamotaly hlavu, protože už nás odepsali a my si zajely životní výsledek 2.místo, to je srovnatelné se světovým pohárem v Luzernu. Neposlali nás na MS do Ruska, ale nakonec to bylo dobře, protože Olina už byla těhotná.
Jak jste se po dětech vracely k veslování?
Z: Já se vrátila velmi brzy, hned jsem začala jezdit veteránské posádky, ale na skifa už jsem nikdy nesedla. K tomu veslování potřebuji společnost.
O: Pracovala jsem v Kábulu, ale když jsem byla v Evropě na dovolené, startovaly jsme na Masters regatě na Bledu. Dokonce po návratu z Afghánistánu nás v klubu přemluvili ke startu na lize, my vypálily…
Z: Jako vždycky, vedly jsme poměrně o dost, ale bylo to utrpení, na kilometru nám došlo a málem jsme tam zemřely. Nikdy jsme na dvoukilometrové trati nestartovaly.
O: pak nám lidi na břehu říkali, co jsme to tam prováděly, že to ještě neviděli (byly jsme známé tím, že jezdíme velmi vysoko), hezky frekvencí 38…
Jak se stále udržujete v kondici?
Z: Po narození Vítka jsem začala běhat, vlastně už 41 let..
O: Dělala jsem všechno možné. Po návratu z Kábulu jsem dělala aerobik, měla jsem pronajatou tělocvičnu, kde jsme trénovali a dokonce i závodili na mezinárodních soutěžích.
Jak jsem přijela s dětmi, začala jsem je trénovat a vlastně i sama dost plavat.
Z: Potom už jsme se zase vrátily k veteránskému veslování, máme tu skvělou partu.
Jak probíhá příprava na Primátorky?
Z: Na osmu chodíme jednou týdně.
V červnu nás čeká Euromasters, v září Worldrowing masters ve Francii, takže na vodě jsme 3-4x týdně a já občas ještě běhám nějaké závody.
O: V pondělí chodíme na zumbu a to chodí i parťačky z osmy. Já ještě občas musím na kolo. Teď jsme byli na kolo lodi, to bylo moc fajn, protože nás tam jela parta. Když jedu s Jirkou (pozn. Jiří Svoboda), ten chce pořád závodit, nebo se honit.
Těšíte se na Primátorky?
O: Jasně! Bude mejdan, v sobotu odjedeme závod a pak se přesouváme na náplavku, kde se potkáme se známými.
Z: Už to máme jako společenskou událost, o tom to masters veslování je.:) Je to závod s tradicí, ale bohužel mám pocit, že s novými pravidly se snižuje jeho úroveň.