Detail aktuality

„Je to tradiční, ryzí sport, kde se nic neodpouští,“ říká o veslování Ondřej Synek

„Je to tradiční, ryzí sport, kde se nic neodpouští,“ říká o veslování Ondřej Synek
2. 7. 2021

S Ondrou Synkem jsme se potkali v jeho domovské Dukle na břehu pražské Vltavy, jen pár desítek metrů od místa startu UNIQA Primátorek. Povídali jsme si o veslování, závodě a také o tom, že je tváří jeho titulárního partnera společnosti UNIQA. Jak se dostal k veslování a jak je těžké prosadit se v tomto sportu, který je i díky jeho úspěchům v českém prostředí populární? Jak je připraven na olympiádu v Tokiu a uvidíme ho v září z náplavky Rašínova nábřeží v jedné z primátorských lodí?

Čím chtěl vůbec být Ondra Synek jako dítě?

Já jsem jako dítě neměl žádnou konkrétní představu – jak chtějí být některé děti popelářem nebo kosmonautem, já nic takového neměl.

Takže sis jako malý nepředstavoval, že jednou budeš profesionálním sportovcem?

To jsem si teda nepředstavoval. Že se z někoho stane profesionální sportovec, je velká náhoda – že mu to jde a může se tím i živit. Jo, člověk o tom může snít, ale to, aby se to všechno sešlo, musí být opravdu velká náhoda. Až když se mi začalo dařit, tak jsem si to dokázal představit. A pak se to stalo skutečností.

Ondro, loňská sezona byla poznamenaná koronavirem, poté jsi byl zraněný. Olympijské hry se odložily o rok. Nyní zbývají přibližně 2 měsíce do startu v Tokiu. Jak probíhá Tvá příprava a jak vidíš svou aktuální formu po tak dlouhé pauze?

Kvůli koronaviru jsme vlastně rok nezávodili. Loni jsme měli jediný závod – mistrovství Evropy, kdy jsem sám chytil koronavirus, takže jsem nezávodil. Trénoval jsem ale pořád dál, řekl bych, že standardně, normálně. Původně jsme se ještě chtěli společně s Kubou Podrazilem nominovat do Tokia na dvojskifu, to jsme nakonec po neúspěšném mistrovství Evropy zavrhli. Potom jsem se vrátil na skif a absolvoval jsem dvě kola světového poháru v Chorvatsku a v Lucernu. Zatím se rozjíždím, rozkoukávám, vracím se do závodního režimu po těch téměř dvou letech bez závodění. Zatím nedokážu formu předem odhadnout. Myslím si, že by to mohlo být lepší a lepší, tak snad to nebude tragické. Uvidíme.

Na olympiádu jsi chtěl i ve dvojskifu, ale to nevyšlo. Jak moc to změnilo Tvé plány do sezóny a Tvou přípravu?

Příprava je v podstatě stejná, ať se trénuje na skif nebo dvojskif. Veslování se v tom nemění. Rozdíl je spíš v tom, že jsme celé jaro trénovali na dvojskifu, a to až do mistrovství Evropy. Pak jsme vyhodnotili, že to asi nepůjde, není to to pravé ořechové, že jsme se prostě s Kubou nepotkali, a vrátil jsem se zpátky na skif. Musím si zvyknout zpátky na to, že je tam člověk sám a je to malinko jiné. Základ tréninku je ale pořád stejný. 

Stejně jako loni, i letos měly být Primátorky jedním z testů před olympiádou a opět tomu tak nebude. Potkáme se s Tebou přesto na Vltavě v zářijovém termínu?

Primátorky byly v září už několikrát a za mě je to možná i lepší termín, než ten červnový. Určitě na Primátorkách budu, ale teď nedokážu říct, jestli budu závodit. Od letošního ročníku mohou veslaři Dukly závodit pouze za svůj mateřský klub. Borci se u nás v Brandýse chystají na osmu, tak si nedokážu představit, že bych přišel a jednoho z nich vyhodil. To bych ani nechtěl. Tak uvidím… Ale i kdybych Primátorky nejel, určitě přijdu a budu na břehu fandit všem veslařům.

Přemýšlíš, že bys na Primátorkách jel sám za sebe na skifu?

Přemýšlím, ale bude po olympiádě a nedokážu říct, jestli budu startovat na skifu, nebo ne. Necháváme to otevřené, uvidíme, jak se ještě celá sezóna vyvine.

Loni jsi byl tváří AXA, která se spojila s UNIQA. Vaše spolupráce pokračuje a zůstáváš tváří našeho titulárního partnera. Co se Ti na tomto partnerství líbí nejvíce?

Velmi oceňuji to, že je o mě postaráno v otázce pojišťovnictví. Ten servis je úplně super. Veslování je navíc sice olympijský, ale v České republice relativně malý sport, i když základna není úplně špatná. Je teda samozřejmě dobře, že takový partner podporuje ten největší, nejtradičnější veslařský závod u nás, který je v televizi, na který chodí na náplavku hodně lidí. Takže je skvělé, že je veslování zviditelněné nejen mnou, ale i tím závodem a celým propojením Primátorek a mé osoby. Společnosti UNIQA děkuji za to, že veslování podporuje. Je to tradiční, ryzí sport, kde se nic neodpouští a člověk musí makat, aby se do sestavy lodi dostal. Nelze si jen tak zaplatit místo v sestavě. A to oceňujeme.

V profesionálním sportovním prostředí jsi už dlouho. Když se ohlédneme na začátek Tvé kariéry, vidíš od té doby posun popularity tohoto sportu? Právě i díky úspěchům, které ve veslování máme?

Popularita úspěchů určitě přináší i větší členskou základnu. Myslím si, že ta u nás může být i větší, ale nestačí na to kapacita oddílů. Já jsem ještě mimo jiné předsedou veslařského oddílu u nás v Brandýse a máme loděnici nacpanou dětmi. Víc jich ale už bohužel přijmout nemůžeme. Jsme limitovaní množstvím oddílů. Základna se taky nedá dělat v každém městě – potřebujete k tomu vodní hladinu, která není všude jako je třeba fotbalové hřiště. Ale i v návaznosti na Primátorky a podporu společnosti UNIQA, díky kterým je veslování vidět v televizi, se tento sport dostává do širokého povědomí lidí a děti chtějí veslovat. Baví je to, a když pak vidím závody dětí nebo mistrovství republiky, kde jich je opravdu strašně moc, všichni chtějí vyhrát, závodit a prostě sportovat, tak je to super.

Pojďme zpátky k Primátorkám. Vzpomeneš si vůbec na své úplně první?

Své první Primátorky jsem jel v roce 1996, na osmiveslici dorostenců s naším oddílem z Brandýsa ve společenství s Neratovicemi. Myslím si, že jsme byli ve finále B. Potom v roce 1997 už jsme vyhráli, pak už jsem jezdil v juniorech a první dospělácké Primátorky jsem jel v roce 2001, kdy jsme je hned vyhráli. To jsem se tam koupal, jak mě házeli do Vltavy. Byl jsem ještě mladý a bylo to něco dostat se do sestavy Dukly.

Pak už to byla vlastně každý rok oslava vítězství…

Jo, ale ono je to pak trochu jiné na skifu. Tam je na to člověk sám. Primátorky jsou asi hezčí z pohledu závodníka na osmiveslici, kde je ta radost opravdu sdílená a je to zkrátka o něčem jiném.

Zažil jsi už Primátorky jako divák? Jaké to pro Tebe bylo, nebýt na lodi, ale na břehu? A plánuješ po ukončení kariéry chodit na náplavku fandit, nebo Tě tam uvidíme v jiné roli?

Jednou jsem se byl podívat jako divák, takže vím, že je to něco úplně jiného. Je to prakticky úplně jiný pohled na ten sport. Líbilo se mi, jak je to na břehu taková společenská akce s bohatým programem pro děti i dospělé. A těším se, že až skončím, teda pokud nebudu závodit jako veterán, což zatím nepředpokládám, tak se budu chodit bavit na břeh a budu fandit, koukat a tleskat. Koupím si tam pivo a párek a budu spokojený.

Co se Ti vybaví jako první, když se řeknou Primátorky?

Pro nás veslaře je to takový svátek. Není u nás větší a tradičnější závod. Takže když vyjde pěkné počasí a na břehu je spousta diváků, tak se na to všichni těší a užijí si celý víkend. Má to své kouzlo i proto, že je to relativně rychle odbyté, závodí se vlastně jen v neděli dopoledne a odpoledne jsou pak po klubech oslavy, kde se sejdou všichni členové. Myslím, že to se na tom líbí každému, protože přece jen oproti jiným závodům, kdy kluby přijedou a někam se zase rychle rozutečou, tady zůstávají v loděnicích a užívají si to.

Posbíral jsi již spoustu medailí, od evropských šampionátů až po olympijské kovy. Teď Tě čeká pátá olympiáda. Máš ještě nějaký sen, který by sis v rámci své sportovní kariéry chtěl splnit?

Bohužel se mi nikdy nepodařilo olympiádu vyhrát. Na to mám teď ještě asi poslední pokus, i když to bude hodně těžké. To je tak jediné, co mi chybí si odškrtnout. Na druhou stranu si říkám, že když to nevyjde, i tak to byla úspěšná kariéra a už jsem se toho navyhrával dost. Takže když olympiádu nevyhraji, nic se nestane. Druhá věc, která mě mrzí, je ta, že jsem nestihl závody v Henley v Anglii, což je jedna z největších regat, když pominu světové poháry, mistrovství světa a tak dál. Vždycky tam byla nějaká kolize v termínech, bylo to těsně před světovým pohárem, který jsme upřednostňovali. Nevím, jestli se tam stihnu podívat jako veslař, ale určitě se tam chci jednou podívat jako divák.

Ondro, děkuji za rozhovor. Držíme palce, ať se v Tokiu daří a těšíme se na viděnou v září na 108. UNIQA Primátorkách.

Zpět na aktuality | Zpět na úvodní stránku